Kariérní poradkyně, lektorka

Petra je kariérový kouč a lektor. Pomáhá dětem i dospělým pátrat po té správné cestě, kam se v pracovním životě vydat. V našem projektu Rozhled se zaměřuje na studenty na středních školách a učilištích, se kterými nejen kouká do jejich budoucnosti, ale pomáhá také pátrat po tom, co jim jde, v čem jsou šikovní. Tyto informace pak společně s nimi přesypává do životopisů.

“Průvodcuje” nejen ve světě kariéry - tato dovednost se jí hodí také při cestování. Poslední dobou ji srdce táhne do Střední a Jižní Ameriky, kde ráda s přáteli chodí po horách, surfuje nebo piluje španělštinu.


www.petradrahonovska.cz
 

ROZHOVOR S PETROU:

Představte se nám:-)

Ahoj, dobrý den:) Moje jméno je Petra Drahoňovská a jsem kariérový kouč poradce a lektor. Pomáhám lidem ve chvílích, kdy stojí na důležitých životních křižovatkách, kde rozhodnutí, která na nich udělají, většinou zásadně ovlivňují další směřování jejich kariéry.

Většinou se mnou klienti řeší změnu profese nebo zaměstnání (ať dobrovolnou či méně dobrovolnou). Také často pracuji s expaty, kteří strávili několik let pracovně v zahraničí a nyní se vrací zpět do ČR, chtějí se zorientovat na českém trhu práce a chtějí dobře “prodat” své zahraniční zkušenosti.

S klienty pracujeme společně na jasném definování nové pracovní vize a na tom, aby se tato vize následně “zhmotnila” do prezentace písemné (CV) a hlavně online.

Velkou část konzultací/koučinku a workshopů zaměřuji na budování osobní značky (brandu) jednotlivců a na kvalitní nastavení online osobního marketingu. Poslední rok se snažím toto téma popularizovat pod hlavičkou JÁ s.r.o. např. formou přednášek pro studenty VŠ (VŠEM, ČZU) a na novém webu na www.jasro.cz.

Proč spolupracujete s Nadání a dovednosti v rámci projektu Rozhled?

Když jsem před třemi lety dostala nabídku spolupracovat s NaD, přišlo mě zajímavé předat maximum mých zkušeností práce s dospělými dětem. Sama jsem si kladla otázku, kolik toho na děcka mohu “aplikovat”:) Ale děcka jsou hodně otevřená a často mě opravdu překvapují svými znalostmi nebo tím, jak o věcech přemýšlejí.

Já sama k nim přistupuji jako k dospělákům a myslím, že tento partnerský přístup nám funguje.

Jsem ráda, že jsem mohla být přímo u zrodu projektu Rozhled a u jeho dalšího vývoje. A jsem ráda, že se mohu na rozvoji programu kontinuálně podílet. Jsem sice “dodavatel”, ale v NaD se cítím spíše jako člen týmu, který má možnost věci měnit, zlepšovat. A to mě opravdu baví!

A posun toho, kam se NaD za poslední tři roky, co je znám, dostalo, je neuvěřitelný. Je za tím obrovská práce a nadšení celého týmu. Každý nový běh je něčím trochu specifický. Každá skupina děcek je trochu jiná. To nás neustále motivuje vymýšlet nové nápady - pár věcí jsme ubrali, spoustu toho přidali. A další a další novinky tým NaD chystá!

Proč je kariérové poradenství pro děti z dětských domovů tak důležité?

Kariérové poradenství a/nebo kariérový koučink je z mého pohledu důležitý každého. Mít od školy dobře nastavené vnímání světa práce, mít kvalitně nastavené základní nástroje, kterými se prezentuji u zaměstnavatelů (CV, profesní sociální sítě atp.) - to je bonus, který vás na startu s ostatními uchazeči o práci, staví do předních pozic.

V době když jsem nabírala lidi k sobě do týmů, tak jsem se neustále setkávala s tím, že uchazeči nejsou schopni pořádně definovat, v čem vynikají, v čem mohou být pro firmu přínosem, co by je bavilo… Nehledě na spousty formálních chyb v životopisech.

A našim cílem společně s NaD je, abychom alespoň tady v této rovině umožnili získat “našim dětem” nějaké “plusové body při startu”.

Je jasné, že děti, klienti NaD, které prošly za svůj krátký věk často různými náročnými životními situacemi, už startují s určitým handicapem. Často se to pak při sebeprezentaci, hlavně u starších dětí v pubertě, projevuje velkou sebekritikou, extrémně nízkým sebehodnocením a podceňováním, přebírání negativním stereotypních představ o světě práce atp.

Zejména u mladších dětí z DD vnímám také jako velké negativum určité úzké vnímání trhu práce tj. toho, jaké pracovní pozice si vůbec dokáže představit. Představa o budoucí práci se často smrskává na paní učitelku, sestřičku, vychovatelku, psycholožku, řidiče… tj. jde o profese dospělých, kteří se kolem dítěte (často ve fázích tranzitu mezi sociálními zařízeními) točí. S mladšími dětmi tedy pracujeme hodně na otvírání nových obzorů a představy “i já bych toto mohl dokázat”. K tomu právě slouží např. exkurze a setkání s profíky z různých oborů.

Protože jsme ale limitováni jak finančními prostředky, tak také volným časem děti, nestavíme si vzdušné zámky, že bychom díte v rámci relativně krátkého programu změnili. Já jsem pragmatik a mám dva jasné cíle.

Jednak aby dítě celkově nasálo trochu jiné přemýšlení a přístup k práci než ve škole. A aby si prostě zapamatovalo alespoň něco málo z našeho přístupu - říkám si, že se třeba alespoň nějaký zlomek z toho časem v nějaké důležité životní situaci vybaví. A druhý, ještě pragmatičtější cíl, je mít kvalitně nastavenou první verzi CV. U dětí starších, s potenciálem dalšího návazného studia, si ukazujeme také tvorbu LinkedIn profilu či jiné online profesní sebeprezentace.

Jak se Vám pracuje s dětmi?

Pro mě je každé dítě klient - partner, se kterým společně pracujeme na jeho rozvoji. Je mi jedno, kolik mu je, co má za sebou, čím si prošel (i když samozřejmě jejich anamnézy předem znám). Koučovací přístup je zaměřený primárně na práci s vizí a na tom, jak ji co nejlépe naplňovat.

Fráze “nezajímá mě, co má dítě za sebou” zní možná trochu tvrdě, a je to trochu hyperbola, ale párkrát mi děcka na rovinu řekla, že to oceňují, protože rozhovorů, kde někdo donekonečna “rozebírá” jejich nelehkou minulost, mají dost.

S dětmi si také hned na začátku vyjasňuji náš vztah. Co je moje role, co očekávám od nich. Vidím jako hodně důležité si tyto role vyjasnit, protože děti často neví, co si pod kariérním poradenstvím představit. Většinou si před startem programu děcka myslí, že “nějaká paní jim bude (nudně) říkat, co mají dělat”. Ale to se pletou:) Já hlavně chci, aby začaly samy přemýšlet a chápaly logicky vše, co si říkáme. A tento přístup pak v budoucnu dokázaly samy aplikovat.

Vždycky samozřejmě respektuji individuální schopnosti a intelektuální kapacitu každého dítěte. Nicméně u každého chci, aby nějaký posun udělal. U děcek s aspirací na vysokou školu stihneme jít opravdu i do detailů, mám už na co navázat, připravujeme základ jejich online prezentace atp.

U děcek, která budou nastupovat po vyučení rovnou do práce, se bavíme často už o konkrétních strategiích, jak budou práci hledat. CV má pak trochu jednodušší formu a jazyk. Např. aby ho mohly někde nechat vytištěné tam, kde se šly osobně zeptat na práci atp. Také se často bavíme se o jejich představách místa práce, o práci v zahraničí atp.

U všech je ale, minimálně na životopisu, vidět během programu Rozhled posun. Toto poctivě sledujeme, archivujeme a právě z těchto viditelných proměn “před a po” máme radost. Posun není samozřejmě jen v úpravě vzhledu a textu samotném dokumentu CV, ale odráží také posun dětí v myšlení. Tam je hodně vidět, co všechno si kdo vyzkoušel, čím vším kdo za celý program prošel.

Celý program Rozhled je silný a funkční právě díky kombinaci kariérka, exkurzí, stínování, workshopů a nyní nově také koučinků na práci se sebevědomím a možností získat placenou brigádu.

No, jinak je to samozřejmě někdy i legrace, někdy je to o nervy, někdy je to dojemné. Většina dětí jsou puberťáci, tak člověk musí počítat se vším:)

Je rozdíl koučovat děti z biologických rodin a děti ze sociálně znevýhodněného prostředí? V čem?

Z hlediska kariérového kouče, poradce zde vidím dvě důležité charakteristiky. První je už výše zmiňované nízké sebehodnocení a obrovská sebekritičnost. A zejména u dětí z DD je to opravdu extrémní.

Na druhou stranu ten systém automaticky u dětí vychovaných v institucích typu DD “pěstuje” podvědomě závislost na cizí pomoci. Děti automaticky očekávají, že “se někdo postará”, že “se to nějak vyřeší”, že “jim někdo pomůže”.

Obě zmíněné charakteristiky souvisejí také samozřejmě s věkem. Učit se mít rád je v pubertě opravdu někdy výzva a často s tím bojujeme kdekdo i v dospělosti. Také vzít na sebe plně zodpovědnost za rozhodování o vlastním životě “není sranda”.

Ale prostě jen srovnávám průměrného teenagera z biologické rodiny vs. ze znevýhodněného prostředí a v těchto dvou aspektech vidím hodně výrazné rozdíly.

Nějaká zajímavost, která se Vám při lektorování přihodila a o kterou byste se ráda podělila?

Nějakou “historku z natáčení” si teď přímo nevybavuji. Co mě ale baví, tak jsou takové ty drobné okamžiky, kdy mě dokáží některá děcka pozitivně překvapit. A že opravdu dokáži! Ať to je někdy naprosto suverénní prezentací, vyzrálých způsobem, jak o věcech přemýšlí, nebo tím, co už sami vytvořili, dokázali.

Nějaký tip?

Nějaké tipy si pro vás “schovávám” do dalšího článku o pár stránek vedle. Nicméně můj tip je, pracovat s “kariérovou výchovou” dětí (všech) už od základky. V Kanadě na to mají krásný systém, kde je toto ukotveno přímo ve školském systému. Už od školky se každý rok děti naučí něco málo z toho, jak svět práce reálně funguje. Co se mi ale líbí je to, že to není jen o předávání informací, ale aktivity jsou také zaměřeny na postupném rozvíjení dovedností.

Právě např. umět prezentovat své silné stránky, v čem vynikám, co mi jde lépe než ostatním. Metody jsou samozřejmě adekvátní věku dětí. A postupně se “přitvrzuje”:) Přála bych si, abychom mohli i v našem programu s dětmi pracovat déle a systematičtěji. Ale to je spíše jiná velká kapitola, která se týká reformování kariérové výchovy na školách.
 

Sponka 1
Sponka 2
Sponka 2
Sponka 3
Facebook
Google+
Twiter
LinkedIn