Sandra vás zdraví z Londýna, kde absolvuje v rámci projektu LONDON Job&Fun pracovní pobyt.

czech uslogovelkeBVlogo

 


  

 

Ahoj, ahoj…

Opět vás vítám u mé další a zároveň poslední eseje (protože za chvíli jedu domu). Od posledního článku uteklo dalších čtrnáct dní, a tak bych se s vámi ráda podělila o mé další zážitky. Jelikož se mi můj pobyt v Londýně chýlí ke konci, tak jsem zvolila nejideálnější téma, což je “Můj největší zážitek z Londýna”.

06 1Vybrala jsem si ho proto, protože si myslím, že by bylo dobré se s Vámi na závěr mého velkého zahraničního dobrodružství podělit o můj největší zážitek. Toto téma je poměrně náročné, neboť nevím, který zážitek si mám vybrat. Událo se mi tolik věcí a krásných prožitků, že je těžké si zvolit jen jeden, ale nakonec jeden je vždy nejsilnější. Pro mě je asi nejvíce silným zážitkem to, že jsem si zapomněla doma peněženku a myslela jsem si, že mám dostatečně nabitou Oyster Kartu, ale neměla a musela jsem jít z Knightbridge až na London Bridge pěšky :D

Ráda bych začala tím, že bych vysvětlila, kde Knightbridge vlastně je a co jsem tam dělala. Knightbridge je část Londýna - zone 1, ve které pracuji. Je to poměrně daleko od místa kde bydlím, neboť bydlím v zone 3. Vše začalo zcela nevinně. Jako každý jiný den jsem ráno jela do práce a ani jsem si nevšimla, že jsem si nevzala peněženku. Pro mě bylo nejdůležitější zabalit si uniformu a vzít si Oyster Kartu s mobilem, což jsem i udělala. Celá moje cesta probíhala hladce bez nějakých velkých potíží. Dokonce jsem přišla do práce ještě o patnáct minut dříve, což je u mě velmi neobvyklé :D Neboť všude chodím pozdě - stále na tom pracuji. V práci jsem se taky měla dobře, ani nebylo nějak extra rušno. Dokonce mě tento den pustil můj šéf o několik hodin dříve domů, z čehož jsem byla nadšená. Sice byl už večer, ale nebylo nějak extra pozdě, a tak jsem šla na metro, kde vše začalo.

Když jsem přišla do metra, tak jsem zjistila, že nemám dostatečnou částku na Oyster Kartě na to, abych se dostala domů. Chybělo mi pouhých 20 pencí. Jde o to, že cena cesty se odvíjí na základě toho odkud jedete. A já zrovna nebyla na nejlepším a nejbližším místě, ale co už. Tak jsem začala přemýšlet, co budu dělat, protože už jsem byla poměrně unavená a trochu vystresovaná. Autobusem jsem z Knightbridge jet nemohla, protože bych musela přestoupit a na to jsem neměla (díky svojí hlavě). Měla jsem jen na jednu cestu autobusem. Dokonce jsem ani neměla data v telefonu, takže to bylo úplně “super”…

06 3

 

Byla jsem odříznutá od všeho a závislá jen sama na sobě. Když v tom mi to došlo. Vzpomněla jsem si, že několik dní předem jsem šla pěšky podle aplikace citymapper k Westminster Bridge.  Šla jsem tedy podle záchytných bodů, které jsem si pamatovala. Nebudu lhát bylo to složité a trochu jsem se bála, že se někde ztratím a nedostanu se domu. Nakonec jsem došla na Westminster, odkud jsem zavolala kamarádovi, ať mi zjistí nějaký autobus na Walthamstow Central (zde bydlím). Ten mi řekl, že musím jít až na London Bridge pěšky, že jinou šanci nemám.

 

 

06 2
Což je pěšky opravdu daleko :D Ale je to velmi krásná procházka, hlavně pokud jdete večer (stejně jako já). Vše je osvícené, což je opravdu dechberoucí a romantický pohled. Takže pokud budete v Londýně se svým partnerem či partnerkou, tak běžte navštívit okolí London Eye večer. Stojí to opravdu za to:-)

 

Nakonec to pro mě vše dobře dopadlo. Došla jsem na London Bridge a nasedla na autobus. Jela jsem opravdu dlouho a přijela domů pozdě ráno, ale i tak na to nikdy nezapomenu. Byl to můj nejhorší, nejadrenalovatější a nejlepší zážitek zároveň.

Sandra S.

 

Sponka 1
Sponka 2
Sponka 2
Sponka 3