Studium v Londýně
Cesta začala výborně šel jsem kolem nějakých bažinných jezírek, které vypadaly fakt dobře. Až jsem si říkal, že tolik přírody nemáme ani doma. Když už jsem byl za jezírkama, tak mě mapy vedly takovou tmavou uličkou, ze které by člověk dostal i strach, protože když jsem procházel kolem lidí, tak se za mnou otáčeli a něco říkali. Jeden člověk dokonce vstal a šel za mnou, ale naštěstí se v další odbočce odpojil.
Po chvilce jsem pokračoval v cestě, ale musel jsem přidat do kroku, protože jsem v parku ztratil čas. S poklusem jsem kličkoval mezi lidmi a auty na silnici a po půl hodině jsem dorazil na stanici Kings Cross a řekl jsem si, že si prohlédnu vozík Harryho Pottera. Byl jsem zklamaný, čekal jsem něco lepšího. Například, že ten vozík bude ve stejným sloupu jako ve filmu, ale on je na jiném “random” místě.
Vyrazil jsem dál a zastavil se až u muzea, kde bylo plno. Asi 20 min jsem čekal, než jsem prošel přes “security check”. Z muzea jsem byl fakt v úžasu. Jen ty ceny v muzeu jsou strašně vysoké.
Domů jsem šel celý unavený, ale spokojený. Čím déle tu jsem, uvědomuji si, jak je Londýn úžasný město a jaká by byla bomba tu zůstat. Třeba kvůli studiu. Rozhodl jsem se, že si zkusím dát přihlášku na VŠ v Londýně. A taky přemýšlím, že budu chodit do práce pěšky pořád, ušetřil bych i za Oyster Card.